2014 Český ráj - Mužský, Stará Hrada a Hynšta


Zpět na hlavní stránku
Zpět do sekce turistika
20. 4. 2014 Neděle (9 km + 25 km autem)

Trasa:
autem: Bakov nad Jizerou – Veselá – Boseň – Mužský, parkoviště u sadu [12,5 km] – Mužský, Pod Mužským (425 m n. m.) – Mužský (463) – Pod Mužským (425) – Krásná vyhlídka (405) – Stará Hrada (325) – Příhrazy (260) – U Věže (375) – Hynšta (380) – Hynšta, Modlitebna (360) – Hynšta (380) - Hrázka (370) – Krásná vyhlídka (405) – Pod Mužským (425 m n. m.) [9 km] - autem: Mužský, parkoviště u sadu – Boseň – Veselá - Bakov nad Jizerou [12,5 km]

Klesání/stoupání: 360/360 m
Min/max: 260/463 m n. m.

Vrchol Mužského
Vrchol Mužského
Stará Hrada - výhled do kraje
Stará Hrada - výhled do kraje
Hynšta
Hynšta
Na dnešní den meteorologové slibovali pěkné slunečné počasí, a tak jsme se rozhodli, že vyrazíme na další letošní výlet do našeho oblíbeného Českého ráje, který máme takřka za rohem - jak se lidově říká, co by kamenem hodil a (v našem případě) zbytek dojel autem.

Z domova jsme tentokrát vyrazili až po 9. hodině. Krátce jsme se zastavili ve vesničce Zásadka, kde jsme si zjistili jednu indicii k jedné nejmenované kešce (cesty kačerů jsou mnohdy křivolaké :-D), a pak jsme pokračovali nahoru na Mužský. Auto jsme nechali na malém plácku u zdejších rozlehlých ovocných sadů a s Aničkou v nosítku jsme zamířili nahoru na Mužský - naše oblíbené místo, které máme moc rádi.

Vrchol Mužského se vypíná do výše 463 metrů nad mořem a je zároveň nejvyšším bodem okresu Mladá Boleslav. Je to bezesporu pozoruhodné místo, které ale mnoho návštěvníků, ke své vlastní škodě, míjí bez povšimnutí, protože leží mimo hlavní turistickou trasu vedoucí z Příhraz na Drábské světničky. Stejně jako mnoho dalších kopců v okolí je tvořen čedičem, po jehož těžbě zde zůstalo několik opuštěných kamenolomů. Kromě úžasného kruhového výhledu, který se vám z vrcholu naskytne (za dobré viditelnosti jsou odsud vidět i vrcholky Krkonoš), si zde můžete prohlédnout i památník na prusko-rakouskou válku. Tohle místo jsme navštívili už nesčetněkrát (mnohokrát jsem tu byl i na kole), ale pokaždé, když máme cestu kolem, sem znovu zavítáme - je to zkrátka taková naše srdeční záležitost. Udělali jsme tu naší malé Aničce vrcholové foto u nivelační tyče alias Větrné flétny (za větru totiž hezky pohvízdává) a pak jsme se vrátili zpět na silnici a zamířili k nedaleké Krásné vyhlídce.

Na Krásné vyhlídce byly jako vždy mraky lidí. Ono se také není čemu divit - je tu křižovatka turistických cest a především restaurace, která je i přes vyšší ceny hojně navštěvovaná turisty. My jsme se tu ale na nic k snědku ani k pití nezastavili a pokračovali jsme dále po červené značce směrem na Stará Hrada. Cestou jsem se bez holek, které na mě počkaly na cestě, odskočil podívat na vyhlídku nad jedním bočním údolím. Výhled odsud byl docela hezký, jen mě cestou k němu trošku vylekala neznámá hadice. Patrně to byla jen užovka, ale stoprocentně to tvrdit nemůžu, protože v mžiku zmizela - asi se polekala ještě víc než já.

U zříceniny Stará Hrada jsme se zdrželi opravdu jen krátce, abychom se pokochali výhledem do kraje. Z vlastního hradu tu toho totiž mnoho nezbylo - jen pozůstatky dvou světniček a zahloubeného objektu (patrně studny). V paměti ale určitě každému utkví zdejší strmé schody, po kterých se sestupuje ze skal dolů k Příhrazům. Jejich zdolání ale bylo celkem bezproblémové, i když Áňa neustále dělala v nosítku vylomeniny a rozhazovala mi tím rovnováhu. Úsměvné je, že se touhle cestou vydává docela dost cyklistů (dnes jsme je tu potkali také), i když je pro ně naprosto nevhodná. Někteří lidé si ale asi myslí, že se na kole dá projet úplně všude.

Příhrazy jsou jedním z hojně využívaných výchozích bodů do Českého ráje. Po revoluci ale jejich krédo poměrně značně utrpělo, protože zůstal mimo provoz zdejší hotel s restaurací i koupaliště, které do dneška chátrají. A bohužel se zatím nenašel nikdo, kdo by jim chtěl vrátit jejich bývalý lesk. Funguje tu ale restaurace Pod Kaštany, a tak jsme k ní, protože byl čas oběda, bez váhání zamířili. Objednali jsme si kofolu a krůtí směs s rýží (Katka s Áňou) a krůtí řízek s opečenými brambory (já). Obě jídla byla zařazena mezi hotovky - patrně ale omylem, protože nám je přinesli až za cca ¾ hodiny. Já měl jídlo ještě celkem dobré, ale holky měly tvrdé maso a dokonce v jídle našli i kus kosti. Dal jsem jim proto dýško jen 2 Kč a i to mi připadalo moc.

Po jídle jsme vyrazili po červené přes Příhrazské schody k Hynště (pozůstatky hradu založeného ve 13. nebo 14. století). Zdolání prudkého stoupání plného schodů a nepravidelných stupňů nám dalo docela zabrat (já byl tedy zpocený jak kůň), pak už to ale šlo. Odbočku na Hynštu jsme ale málem přešli – není totiž pořádně značená, a tak ji člověk mine, ani neví jak. I s Áňou jsme se podívali do Modlitebny (vytesaná místnost, kterou v 17. století využívali jako modlitebnu čeští bratři). Bylo už docela dost hodin (ty kešky občas dost zdržují - obzvláště, když nějakou nemůžete najít), a tak jsme se rozhodli, že naplánovanou trasu trošku zkrátíme. Katka tu tedy ještě v rychlosti nakrmila a přebalila Áňu a pak jsme se po modré vrátili na rozcestí Hynšta a odsud jsme pokračovali dále na Hrázku a Krásnou vyhlídku.

Na Krásné vyhlídce jsme si koupili nanuky (Áňa mezitím chrupala v nosítku), které jsme v rychlosti zbaštili, a poté jsme už zamířili k našemu autu. Cestou domů nás ještě zaujal velký shluk lidí na vrcholu Mužského - vypadalo to, že tam něco oslavují, což tu není zas tak nic neobvyklého. Tohle místo má prostě zvláštní kouzlo, kterému musí propadnout každý, kdo má rád přírodu.