2014 Českomoravská vrchovina - výstup na Javořici


Zpět na hlavní stránku
Zpět do sekce turistika
7. 6. 2014 Sobota (8 km + 386 km autem)

Trasa:
autem: Bakov nad Jizerou – Bezděčín – Nymburk – Kolín – Havlíčkův Brod – Jihlava – Třešť – Telč – Řásná – Velký Pařezitý rybník [193 km] - Velký Pařezitý rybník, hájovna (685 m n. m.) – Javořický potok (686) – Míchova skála, odbočka (765) – Míchova skála (773) – Javořice (837) – Studánka Páně (790) – (po cyklotrase 5124 zpět na zelenou) Míchova skála, odbočka (765) – Javořický potok (686) – Velký Pařezitý rybník, hájovna (685 m n. m.) [8 km] - autem: Velký Pařezitý rybník – Řásná – Telč – Třešť – Jihlava – Havlíčkův Brod – Kolín – Nymburk – Bezděčín – Bakov nad Jizerou [193 km]

Klesání/stoupání: 200/200 m
Min/max: 685/837 m n. m.

Studánka ve Štráfu
Studánka ve Štráfu
Náš další letošní výlet měl za cíl zdolání nejvyšší hory Českomoravské vrchoviny – 837 metrů vysoké Javořice. Jistě vás ale napadne, proč jsme se vydali, tak říkajíc na otočku, zrovna sem, když je to taková dálka. Důvod je však zcela prostý. Moje maminka pochází z nedaleké Telče, kde měla mít v sobotu sraz se spolužáky po 50 letech od ukončení zdejšího gymnázia. Nabídli jsme se tedy, že ji tam odvezeme, aby se tam taťka nemusel trmácet a pak 4 hodiny čekat, a zatím si uděláme malý výšlap. Do poslední chvíle jsme ale nevěděli, jestli pojede i Katka s Áňou, protože se jí začaly objevovat první neštovice. Nakonec jsme ale naznali, že to ještě půjde, a tak jsme jeli všichni.

Na vrcholu Javořice
Na vrcholu Javořice
Z Bakova jsme vyrazili v 9 hodin, cesta v pohodě ubíhala, jen za Nymburkem nás docela polekala srna, která nám z ničeho nic přeběhla cca 50 m před autem. Za Havlíčkovým Brodem jsme se stavili na oběd v restauraci Selská jizba – měli až od 11 hodin, tak jsme asi 15 minut museli čekat, než otevřou. K jídlu jsme měli vývar s nudlemi (já s Áňou) a pak všichni řízek s hranolky + kofoly + mamka malé pivo. Strávili jsme tu tak rovnou hodinu, což bylo nečekaně dlouho. Pokračovali jsme pak v sílícím vedru na Jihlavu, přes kterou jsme přejeli po obchvatu, a zamířili jsme na Třešť a Telč. Kousek za Jihlavou byla rozkopaná křižovatka, takže tu byl provoz řízený světly, což nás opět na pár minut zdrželo. Pak už se ale jelo v pohodě až do Telče, kde nás pro změnu překvapila rozvrabčená silnice na Dačice. Nejdříve jsme se vydali na hřbitov (kvůli dopravním omezením jsme k němu museli jet trošku nestandardní cestou přes křivolaké uličky), abychom se podívali k hrobu dědy a babičky. Zapálili jsme tu alespoň svíčku a pak jsme se vrátili zpět do centra, kde jsme vysadili mamku, protože měla být za čtvrt hodiny na náměstí u kašny, kde se měla setkat s ostatními spolužáky.

Z Telče jsme zamířili přes Řásnou, u které mají strejda s tetou chatu, k Velkému Pařezitému rybníku (své jméno dostal podle pařezů ponechaných ve vodě). Kousek od něj se nachází ještě Malý Pařezitý rybník – svého času jsme se sem jezdili dost často koupat, když jsme tu byli o prázdninách. Auto jsme tu nechali na okraji silnice a vyrazili jsme po zelené značce na Javořici. Áňa asi kilometr ťapala, než se začalo prudčeji stoupat, a pak jsem ji vzal do nosítka. Cestou k vrcholu jsme po odbočce navštívili Míchovu skálu (docela hezké místo se dvěma skalami, z jejichž vrcholu se otevírá výhled na okolní krajinu) a studánku ve Štráfu, u které je i malý rybníček s lavičkou. Bylo by příjemné tu posedět, bohužel lavičku už zabrali nějací kolegové turisté. Pokračovali jsme tedy po přímé cestě (tzv. Štráf) až nahoru na vrchol Javořice. V některých místech tu nebyl stín, a tak z nás pot jen lil (teploty se dnes šplhaly ke 30 stupňům).

U studánky Páně
U studánky Páně
Na vrcholu nás kromě oploceného objektu vysílače (přes 160 metrů vysoký) přivítal i hezký turistický přístřešek, v jehož vnitřní části však byla naházená spousta odpadků. Někteří lidé jsou zkrátka prasata a ničeho si neváží. Posadili jsme se alespoň na venkovní lavičce a chvíli jsme si tu ve stínu odpočinuli. Přestávku jsme využili i k malému občerstvení – hlavně Áňa se tu ládovala svým oblíbeným kulu, což převedeno do obecné řeči znamená hroznové víno. Udělal jsem pak několik fotek okolí a vysílače a vyrazili jsme po zelené ke studánce Páně. Tohle místo nás velice mile překvapilo. Krytý pramen s křížkem a posezením přímo vybízí k tomu, aby si tu člověk na chvíli v klidu odpočinul a osvěžil se zdejší vodou. Bývá tu prý docela rušno, ale my jsme dnes měli štěstí – turistů tu bylo, stejně jako na vrcholu Javořice, opravdu poskrovnu. Od studánky jsme pak pokračovali po cyklostezce 5124, která se záhy stočila doprava, takže jsme se napojili zpět na zelenou značku, která nás pak dovedla zpět k našemu autu.

Od Velkého Pařezitého rybníku jsme už zamířili zpět do Telče. Trošku jsme se zdrželi, a tak jsme pro jistotu volali mamce, že budeme mít malé zpoždění. Ta mezitím dorazila ke strejdovi s tetou, kde jsme se opět sešli. Něco jsme tu pojedli, popili, pokecali jsme, pozdravili se se sestřenkami Janou a Martinou, které právě dorazily, a v cca 18 hodin jsme se vypravili domů. Cesta byla bez problémů, jelo se dobře, a tak jsme se v Poděbradech ještě zastavili na malý nákup v Tescu. Do Bakova jsme tak dorazili chvíli před 21. hodinou.