2014 Český ráj - Hruboskalskem ze Sedmihorek do Turnova


Zpět na hlavní stránku
Zpět do sekce turistika
1. 8. 2014 Pátek (11,5 km + 45 km vlakem)

Trasa:
vlakem: Bakov nad Jizerou – Turnov – Sedmihorky [25 km] - Sedmihorky, žst (255 m n. m.) – Sedmihorky, kemp (255) – Sedmihorky, lázně (275) – Antonínův pramen (285) – Smíchousův rybník (304) – Pod Čertovou rukou (327) - Pod Majákem (324) – Janova vyhlídka (391) – U Kavčin (406) – Valdštejn, hrad (390) – U Konic, rozcestí (397) – Kalvárie (375) – U Konic, rozcestí (397) – Hlavatice, rozhledna (382) – Pod Hlavaticí (330) – Turnov, město, žst (246) – Turnov, nádraží (255 m n. m.) [11,5 km] - vlakem: Turnov - Bakov nad Jizerou [20 km]

Klesání/stoupání: 260/260 m
Min/max: 246/406 m n. m.

Barbořin pramen
Barbořin pramen
Výhled z Janovy vyhlídky
Výhled z Janovy vyhlídky
Kalvárie
Kalvárie
Konečně je tu léto a s ním i čas dovolených. Letos mám 3 týdny volna v kuse, a tak doděláváme neodkladné věci doma a snažíme se podnikat i nějaké ty výlety. V pátek jsme se rozhodli vyrazit do Českého ráje do oblasti Hruboskalska, ke kterému nás tentokrát měl přiblížit náš oblíbený dopravní prostředek – vlak. Pro naši malou Aničku to zároveň byla její první jízda vláčkem v životě. V 8.51 (vlak jel o něco později) jsme tedy v Bakově na zastávce nasedli na ohnivého oře a vyrazili jsme do Turnova. V Turnově na hlaváku jsme přesedli do pěkně natřískaného vlaku, který nás v 9.45 dopravil do Semihorek. Aničce se jízda vlakem samozřejmě moc líbila, což se dalo čekat – děti prostě vláčky milují.

Ze všeho nejdřív jsme se chtěli někde najíst, ale jak jsme zjistili, všude otevírali až v 11 hodin, takže jsme měli smůlu. Řekli jsme si tedy, že se po nějakém jídle zkusíme podívat cestou, a vyrazili jsme po modré značce skrze starou lipovou alej vstříc místním lázním. Cestou k nim nás zlákala nějaká paní do zdejšího kempu, protože nám tvrdila, že už tam vaří. Jak jsme ale následně zjistili, když jsme k němu dokráčeli, nebyla to pravda, protože otevírali až za půl hodiny. Úplně marná ale tahle odbočka nebyla, protože jsme cestou narazili na ohradu plnou koz a oveček, ze kterých byla Anička jako vždy unešená. Po modré jsme pak pokračovali nahoru do lázní, kde nás přivítal otevřený kiosek, a tak jsme si tu dali alespoň limonády, párky v rohlíku (holky) a klobásu (moje maličkost). Ta stála 50 Kč, byla celkem dobrá, ale taky strašně malá. No nic, alespoň neztloustnu - tedy, abych byl přesnější, neztloustnu ještě víc, protože mám stále váhu jatečního vepře.

Po jídle jsme se vydali po modré značce směrem k Valdštejnu. Cesta je tu lemovaná mnoha prameny (např. Barbořin, Antonínům, Josefův, Felixův atd.), které jsou nejen příjemným zpestřením cesty, ale v případě potřeby poskytnou unavenému poutníkovi i kýžené osvěžení. Až ke Kořenovského pramenům vedla cesta prakticky po rovině, za nimi jsme se však už zanořili do oblasti Kapelník a začali jsme prudce stoupat a klesat v členitém terénu skalního města, kde nebyla nouze ani o spoustu strmých schodů. Tahle místa jsou opravdu nádherná. Z rozcestí Pod Čertovou rukou jsme udělali malou odbočku k rozcestí Pod Majákem (to víte, ty kešky jsou mor), abychom se pak vrátili a pokračovali po modré na Janovu vyhlídku. Zdolali jsme tu další várku schodů, za což nám byl odměnou hezký výhled na skalní město. Na náš vkus už tu ale bylo přece jen trošku moc lidí – bylo znát, že už jsme jen kousek od frekventované červené značky vedoucí z Hrubé Skály na Valdštejn. Na tuhle „hlavní tepnu“ vedoucí Hruboskalskem jsme se napojili po cca 0,5 km na rozcestí U Kavčin (Kavčiny se jmenuje nedaleká zřícenina strážního hradu, ke kterému ale nevede žádná značená turistická značka) a pokračovali jsme společně s davy turistů k nedalekému hradu Valdštejn.

Hrad Valdštejn (založen patrně mezi lety 1260 -1280) je jedním z nejznámějších míst v oblasti Hruboskalska i celého Českého ráje. Byli jsme tu už mnohokrát, a tak jsme dnes na jeho prohlídku nešli. Zastavili jsme se ale ve zdejším občerstvení, které bylo podle očekávání v obležení turistů. Kromě turistů tu byli i hasiči, kteří tu připravovali nějaké atrakce pro svého kolegu, jenž se tu asi měl zanedlouho ženit. Původně jsme si tu chtěli koupit jen něco k pití, ale nakonec mě zlákala i klobása, kterou tu prodávali. Byla totiž minimálně dvakrát větší než ta, co jsem měl v Sedmihorkách, i když byla jen o 5 Kč dražší. Po občerstvení jsme už zamířili po červené značce směrem na Hlavatici a Turnov.

Když jsme došli na rozcestí U Konic, kde se odpojuje žlutá značka, udělali jsme, jak by řekl Jára Cimrman, malý úkrok stranou a odbočili jsme doprava po neznačené cestě ke Kalvárii. Po cca 250 metrech jsme dorazili na další křižovatku, pokračovali jsme vlevo a za chvíli jsme stanuli u Božího hrobu. V prostoru ve skále se tu nachází malý oltář s obrázky a podobiznami svatých, pod kterým hořelo i několik nedávno zapálených svíček. Jak vidno, poutníci toto místo stále navštěvují a starají se o něj. O něco výše pak na skalním srázu stojí tří velké kamenné kříže. Podle pověsti se právě v těchto místech zastavil kůň hraběte Valdštejna, když v noci zabloudil a sjel z cesty. Po sesednutí z koně pak hrabě zjistil, že stojí na okraji skalního srázu. Z vděčnosti, že do propasti nespadl, pak nechal na tomto místě postavit tyto 3 kříže. Toť pověst. Jestli je pravdivá, samozřejmě nevíme, ale to nic nemění na tom, že tohle místo je opravdu krásné (je odsud i hezký výhled na Valdštejn) a stojí za návštěvu.

Po návratu na červenou značku jsme poračovali dále k Hlavatici, kde je kromě rozhledny v provozu i malé občerstvení (když jsme tu byli naposledy, tak ještě nefungovalo). Katka si tu koupila bonbony (besipky) a pak už jsme zamířili dolů do Turnova. Z okraje města jsme zamířili nejkratší cestou na hlavák, kde jsme akorát stihli zpožděný vlak, který jede normálně v 17.22. Za necelou půlhodinu nás pak dovezl do Bakova. Příjemnou tečkou za dnešním povedeným výletem byla večeře u Katčiných rodičů, ke kterým jsme zamířili přímo od vlaku.