Něco o mně
Hlavní stránka
Něco o mně
Turistika, přepisy deníků, slovníček, turistické vybavení
O motorkách a situaci na našich silnicích
O fotografování, pár dalších fotek z mého archivu
Odkazy na jiné stránky
Napište mi

Co říci o mně?

Jmenuji se Petr Sýkora, ale mezi kamarády se mi většinou říká Syky. Narodil jsem se v minulém století v únoru roku 80. Místem mého bydliště je město Bakov nad Jizerou, které leží nedaleko Českého ráje a chráněné krajinné oblasti Kokořínsko - Máchův kraj.

Bližší popis mé osoby:

  • váha momentálně cca 97 kg ±2 kg podle ročního období a "±5 "kg podle toho, jak se najím (stal se ze mě vyžraný tlustý vepř),
  • výška cca 184 cm (ráno jsem větší a večer menší),
  • hnědá barva vlasů,
  • oči barvy pouliční směsi (šedo-zeleno-modré či tak nějak),
  • zvláštním znamením je kakaová skvrna velkosti mexického dolaru a alergie na zimní období (zimu prostě nesnáším).

Tak takhle nějak asi (přibližně) vypadám Poté, co jsem absolvoval základní školu a úspěšně dokončil obchodní akademii, jsem se ihned a s "nadšením" vrhl do pracovního procesu. Jediným zpestřením byla 18 měsíců trvající civilní služba, kterou jsem ukončil posledním dnem roku 2000. Dnes pracuji v jednom nejmenovaném pojizerském podniku, který vyrábí osobní automobily.

Něco o mých zájmech. Na první místo bych zařadil turistiku a přírodu, které mám rád už od malička, kdy jsem často vyrážel s mými rodiči a sourozenci na výlety. Příroda umí zahrát velké divadlo, stačí mít jen otevřené oči. Je nádherné pozorovat západ slunce, probudit se uprostřed noci a nad hlavou spatřit svítící hvězdy, stejně jako sledovat ranní rozbřesk ... Dalším velkým koníčkem posledních let je motorka, na které jsem podnikl i několik svých výprav. Někdo si při slově motorka představí šíleného dárce orgánů, který se řítí krajinou zběsilou rychlostí a před kterým nestačí chodci a staré babičky uskakovat ze silnice. V mnoha případech bude mít pravdu. Já si ale pod tímhle slovem vybavím pocit volnosti, svobody a pohody, který vás na motocyklu pohltí a který se nedá popsat, ten se musí zažít ... Mimo těchto koníčků mám ještě spoustu dalších. Skoro pořád poslouchám hudbu (hlavně rock a metal, ale okrajově i jiné žánry), občas si něco přečtu, rád fotografuji, jezdím na kole, plavu, hraju míčové hry, provádím něco na počítači.

Od roku 2013 jsme se spolu s manželkou začali věnovat i další zajímavé kratochvíli, kterou je geocaching. O tom, že něco takového existuje, jsme samozřejmě věděli už delší dobu, ale na vlastní kůži jsme si ho vyzkoušeli až díky novému chytrému telefonu, který jsem si tehdy zakoupil, a také díky mému bráchovi, který s hledáním kešek začal pár týdnů před námi. Od té doby jsme už našli pěknou řádku krabiček, které nás přivedly na spoustu krásných míst. Bez geokešingu, jak se hezky česky říká, bychom se na ně asi nikdy nepodívali, protože mnoho z nich leží mimo turistické cesty a mimo pár zasvěcených o nich nikdo neví. Občas se tak vybičujeme i k věci doposud nevýdané - k nějakému tomu menšímu výšlapu během zimy. Kdo má rád dobrodružství, přírodu, objevování nových míst a občas i trošku toho adrenalinu (spousta keší se nachází i na teréně exponovanějších místech), tomu mohu tuhle činnost vřele doporučit.

Nesmím zapomenout na kamarády. Mám rád lidi, s kterými je sranda a kteří se dokážou pro něco zdravě nadchnout. Jsem moc rád, že jsem pár takových človíčků potkal a snad ještě potkám. Nemá ale cenu, abych tu vypisoval jejich jména, protože bych určitě na někoho zapomněl, což by mi dotyčný pak jistě neodpustil. Pokud chcete, tak si o některých z nich můžete přečíst ve vyprávěních, která jsou umístěna na těchto stránkách.